Geopatogenní zóna (případně také patogenní zóna, dráždivá zóna, dračí žíla, Curryho pás, geoanomální zóna) je termín z oblasti psychotroniky a léčitelství, kterým se označují údajné pásy na zemi se zhoubnými účinky na zdraví. Georges Lakhovsky kolem roku 1930 tak označoval místo poruchy frekvence jakéhosi vlnění vydávaného Zemí, které interferuje s obdobnou pulsací buněk živých organismů. Někdy je pojem geopatogenní zóny ztotožňován s termínem dračí žíla^[1], respektive s označením místa, ve kterém se dračí žíla přibližuje k zemskému povrchu či se na něj promítá či z něj vychází (vyvěrá) či vyzařuje. Za geopatogenní, resp. podobně škodlivou zónu jsou také někdy pokládána místa působení zdrojů tzv. elektromagnetického smogu včetně zdrojů statické elektřiny.

Podle Stručného výkladového slovníku českých skeptiků (J.Heřt a kol.) hraje v léčitelství představa o existenci těchto zón významnou roli a jde jen o modernizovanou verzi převzatou ze středověké geomantie, která předpokládala, že v podzemí jsou významná centra a linie. Hypotézy ztotožňující geopatogenní zóny s geologickými zlomy podle tohoto slovníku nejsou v souladu se známými fyzikálními projevy geologických zlomů (které nejsou pravidelné, jsou mnohem hrubší a nezpůsobují popisované problémy) a přítomnost geopatogenních zón nelze objektivizovat, přičemž používané metody jejich zjišťování slovník vysvětluje jako podvědomý ideomotorický pohyb nebo prostý podvod a o samotných geopatogenních zónách předpokládá, že jde jen o výmysl, kterému bohužel věří značné množství osob.^[2]

[editovat] Historie a původ termínu

Jako původce moderní geopathické teorie bývá uváděn Georges Lakhovsky (* 1869 Rusko, působil ve Francii, † 1942 New York City). Jeho teorie předpokládala, že ze Země vychází jakési vibrace o základní frekvenci 8 Hz. Změny frekvence a charakteru vibrací, k nimž dochází v místech, kde je šíření těchto vibrací narušeno, mohou podle této teorie působit na imunitní systém a živých organismů a tím zvyšovat riziko zdravotních poruch nejrůznějšího druhu vlivem interferencí s obdobnými pulzacemi buněk.^[3] V letech 1926–1938 napsal Lakhovsky 21 knih, ve kterých se věnoval obdobným tématům. 12. června 1934 byl Lakhovskému udělen patentovým úřadem Spojených států patent na Multiple Wave Oscillator (MWO, patentováno pod názvem Apparatus with sircuits oscillating under muttiple wave lenghts) ^[4], popis zpracován 2. května 1931.